Víte že…

  Izrael má přes 200 muzeí, na počet obyvatel největší koncentrace na světě?

Spielbergův filmový archiv na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě je největší fond filmového materiálu s židovskou tématikou

Kultura a sport jsou v Izraeli oficiálně spravovány jedním ministerstvem. Obě tyto oblasti mají v izraelské společnosti své nezpochybnitelné místo a jejich odrazy jsou viditelné a slyšitelné daleko za hranicemi země.

Izraelská filharmonie

Kultura

Izraelská kultura je svébytný a zcela nový koncept, který vznikl na základě shromáždění z exilu, tedy mísením různých kulturních vlivů v určitém čase ve velmi specifickém prostoru. Jestliže první přistěhovalci do Palestiny s sebou přinášeli kulturu svých původních domovských států i židovských komunit, samotné jejich rozhodnutí odejít do neznáma dalo základ novým formám sebevyjádření skrze umění. Již v jišuvu se tedy začíná vytvářet nová kulturní scéna, která reflektuje nesporný fakt: a to že ačkoli židé hovoří o návratu do vlasti a sjednocení roztroušeného národa, ve skutečnosti vytvářejí zcela nový národ. Tento trend se samozřejmě prohloubil s oficiálním vyhlášením státu a s masivním přílivem přistěhovalců z různých částí světa. Že proces utváření izraelské kultury zdaleka nekončí je zřejmé ze samotného faktu, že do společenské mozaiky státu přibyly nové a kulturně výrazné prvky, přistěhovalecká vlna z bývalého SSSR a příchod etiopských židů. Kromě toho se samozřejmě izraelská kultura sama dále vyvíjí a rozvíjí.

Pokud bychom tedy izraelské kulturní prostředí chtěli obecně stručně charakterizovat, lze jej popsat jako oblast, na kterou působí různé kulturní a společenské vlivy. Izraelská kultura vznikala z podnětu odlišností jednotlivých židovských diaspor a jejich hostitelských kultur, na základě historické zkušenosti i pod vlivem prostředí, v němž se Izrael jako stát nachází. Spojuje v sobě dva základní protiklady, kterými jsou tradice a snaha o inovaci.

Pravděpodobně nejvýraznějším kulturním proudem v Izraeli je hudba. Historicky neoddělitelně spjatá jak s židovskou liturgií, tak s každodenním životem, hudba je v Izraeli zastoupena v širokém spektru žánrů a interpretů. Vedle velmi oblíbeného popu se v Izraeli prosazuje zejména hip hop a rap, ale rovněž například jazz. V poslední době je stále oblíbenější hudební styl, který vychází z bohaté melodičnosti sefardských židovských komunit, v kombinaci s vlivem širšího středomořského sousedství. Populární hudba a kultura obecně je výraznější na západě země, v oblasti Tel Avivu a pobřežních měst. Právně v nich lze najít nespočet hudebních klubů, kaváren a barů, jež dávají prostor i začínajícím umělcům, samozřejmě nejen hudebníkům, ale například humoristům nebo výtvarníkům. Izraelští interpreti se rovněž stále častěji prosazují i v zahraničí. Za hranicemi státu se ve své době zviditelnila například Ofra Haza, později Noa nebo v současnosti Yasmine Levy.

Izrael má dlouhou tradici rovněž v klasickém žánru hudby. Od 30. let 20. století nepřetržitě hraje a vystupuje Izraelská filharmonie, která získala ocenění nejen doma, ale i v zahraničí. Vedle ní však v zemi působí množství dalších těles, prakticky každé velké město v Izraeli má svůj „dvorní“ orchestr. Zajímavé jsou ale i produkce malých, komorních souborů. Na jejich kvalitě má samozřejmě vliv i imigrační vlna ze států bývalé SSSR v 90. letech, která do Izraele přivedla velké množství nadaných a mnohdy i zkušených hudebníků.

Dlouhou tradici má v Izraeli také divadelnictví. Židovská divadelní skupina produkující hry v hebrejštině byla založena již v roce 1917 v Moskvě, kde působila pod záštitou režiséra a pedagoga Konstantina Stanislavského. V roce 1931 se přestěhovala do Tel Avivu a od té doby je Habima (Jeviště) izraelským národním divadlem. O jeho vlivu  a popularitě i v dnešní době svědčí vysoká návštěvnost všech jeho představení. Vedle této legendy jsou v Izraeli oceňovány i scény Cameri (Tel Aviv), Městské divadlo Haifa a Be´er Sheva nebo Arabské divadlo.

Vedle mezinárodní klasiky se v Izraeli samozřejmě nastudovávají i hry izraelských autorů, o jejichž kvalitní kusy není nouze. V České republice je znám například satirik Efraim Kishon nebo Hadar Garlon, jejíž drama Mikve bylo v roce 2008 uvedeno v Národním divadle a později v Moravském divadle v Olomouci.

S divadlem a hudbou úzce souvisí tanec, který je v zemi rovněž velmi populární a v němž Izraelci excelují zejména v mezinárodním měřítku. Většin tanečních skupin, které lze zařadit do kategorie moderního tance, působí v Tel Avivu. Jedna z nejstarších (založena 1961), a asi nejznámější a světově nejproslulejší je Batsheva Dance Company. Další slavné uskupení, Kibbutz Contemporary Dance Company, zná i české publikum, již několikrát se účastnilo festivalu Tanec Praha. V Izraeli jsou však oblíbené i folklórní tance, které jsou součástí každé židovské oslavy a vzhledem k poměrně snadným základním krokům a fyzické nenáročnosti jsou dostupné široké veřejnosti. Vycházejí z tradice, kterou vytvořili židovští pionýři a která se vyznačuje kolovým uspořádáním tanečníků, v mnoha případech i rozdělených dle pohlaví.

 

 

Představení Batsheva Dance Company

Izrael je zajímavou destinací i pro výtvarné umělce – jednak v Jeruzalémě působí jedna z předních škol pro vizuální umění Bezalel Akademie umění a řemesel (již od roku 1906), a současně je v zemi i poměrně dobrý trh s uměleckými předměty. Procházka starou čtvrtí Jaffy je možností k nahlédnutí do mnoha galerií a dílen, další umělecká kolonie je v severoizraelském Safedu (jinak spirituálním sídle židovského mysticismu).

Izrael se honosí rovněž vysokým počtem muzeí a to nejen umění, ale i institucí se zvláštním zaměřením. Vedle Mayerova Institutu islámského umění tak můžeme najít v Tel Avivu například Bejt Hatfucot, muzeum diaspory, nebo na předměstí Jeruzaléma muzeum s modelem starého Jeruzaléma a jeho vývoje. V Izraelském (národním) muzeu jsou různé expozice, například speciální dům pro vzácné Svitky od Mrtvého moře, který je zasazen v zahradě osazené plastikami izraelských sochařů. Výjimečné místo zaujímá i v rámci Izraele Jad Vašem, národní památník obětem holocaustu. Celý areál je umělecky a pietně rozvržen a je naplněn silnou symbolikou. Hlavní expozice byla znovuotevřena v roce 2005 po celkové rekonstrukci a doplňují ji další pavilony (jako ten na uctění památky milionu zavražděných dětí) i menší památníky (např. hrdinům povstání ve Varšavském ghettu).

Obrovské popularitě se v Izraeli bezesporu těší filmový průmysl. Témat ke zpracování má nespočet a způsob jejich ztvárnění je velmi výrazný. To dosvědčuje i rostoucí zájem o izraelské snímky v zahraničí. Zpočátku možná poněkud monotónní zaměření na filmy oslavného charakteru se v průběhu desetiletí měnilo v ostrou reflexi společenského života země, každodenních problémů, které však v izraelské realitě jsou pro diváky kdekoli jinde na světě naprosto neuvěřitelné. Izraelští filmaři získali tři roky po sobě nominace za nejlepší neanglicky mluvící film na udílení Oskarů (2007 Beaufort, 2008 Valčík s Bašírem, 2009 Ajami – první arabský izraelský film s nominací). I přesto, že nezvítězily, sbíraly tyto i další snímky ceny po celém světě. Posledním úspěchem jsou pak nominace na Oskara za nejlepší dokumentární film pro rok 2012 a to hned pro dva izraelské počiny: The Gatekeepers (rozhovory s posledními šesti řediteli kontrarozvědky Šin Bet) a 5 Broken Cameras (osobní výpověď palestinského muže dokumentujícího život ve vesnici na Západním břehu Jordánu – v podstatě palestinský film, leč s izraelskou produkcí a financemi).

 

Ne tak úplně izraelská Herečka – Natalie Portman se narodila v Jeruzalémě a je izraelskou, stejně jako americkou občankou.

Většiny z počinů moderní izraelské kultury by však v této podobě nebylo dosaženo nebýt jedné základní ingredience pro tvorbu, která udává tón celé kultuře – tou je vlastní jazyk. Vzhledem k rozptýlení po světě neměli židé společný jazyk. Biblická hebrejština byla od starověku používána k modlitbám a studiu, židé původně ve své domovině hovořili aramejsky. V exilu pak přijímali jazyk hostitelských společností (například v arabských zemích), nebo jeho specifickou podobu – tak se zrodila asi nejpoužívanější jidiš (mix němčiny a hebrejštiny) nebo ladino (španělština a hebrejština). Na konci 19. století zásluhou Eliezera ben Jehudy, byla hebrejština oprášena a postupně zmodernizována a po jistých diskusích v sionistických kruzích se stala oficiálním jazykem Státu Izrael.

Hebrejsky psaná izraelská literatura je samozřejmě jedním z kulturních zdrojů izraelského národa. Podobně jako film její témata odráží historický vývoj, generace autorů v zakladatelském období a 50. letech byla inspirována převážně historickými zkušenostmi, zápasem státu o přežití, holocaustem. V 60. letech se objevila nová generace autorů nořící se více do nitra svých hrdinů, vnímající soudobé dění z individuální perspektivy.

Na pomezí literatury a hudby se pak nachází poezie, těžící z úspornosti, ale významové bohatosti moderní hebrejštiny.

Jednou z divácky nejzajímavějších kulturních aktivit v Izraeli je pravděpodobně Izraelský festival, který se koná každé jaro v Jeruzalémě a okolí. Po několik týdnů nabízí veřejnosti vystoupení hudebních, tanečních i divadelních těles, výstavy a workshopy, pouliční show, atd.

Sport

V rámci sionistické filozofie zaujímá zvláštní místo i podpora fyzických aktivit, aktivního zdravého způsobu života – jako základu samostatnosti a schopnosti se ubránit. Samozřejmě nejen proto je sport je v Izraeli velmi populární.

Wingate institut fyzického vzdělávání blízko města Netanya je zařízení připravující přední izraelské sportovce a vzdělávající mladé profesionály. Vedle toho působí v jeho rámci i specializované výzkumné zdravotnické pracoviště. Škola poskytuje stipendia pro nadané atlety.

Nejpopulárnějšími sporty v zemi jsou fotbal a basketbal. V obou jsou Izraelci velmi dobří. Izraelská první fotbalová liga je po léta pod dominancí klubu Makabi Haifa, byť jeho pozice je stále častěji ohrožována Beitarem Jerusalem (o překvapení se proto postaral neočekávaný loňský vítěz Ironi Kyriat Shmona). O úrovni izraelského šampióna může svědčit například to, že se Makabi Haifa v roce 2010 probojoval až do čtvrtfinále Ligy mistrů. V červnu 2013 Izrael také hostil evropský šampionát hráčů do 20 let. Basketbal je ve světě ještě zářivějším izraelským ambasadorem. Suverénní Makabi Tel Aviv je aktuálním mistrem Euroligy (titul získal v květnu 2014), celkově trofej získal již po šesté.

V Izraeli se i díky přírodním podmínkám výborně daří cyklistice, zejména té terénní, dále surfingu a lyžování na vodě, a kupodivu i na sněhu (byť v zemi existuje jen jediné zimní středisko na hoře Hermon na severu). Velmi populární je i turistika, v zemi existuje mnoho přírodních rezervací, které Izraelci rádi a opakovaně navštěvují. Zajímavé místo ve sportovním portfoliu země zaujímá bojové umění krav maga, speciální druh sebeobrany vzešlý z výcvikových metod izraelské armády, který získal na svébytnosti a rozvíjí se i za hranicemi státu.

 

První Makabiáda v roce 1932

Od roku 1932 se v Izraeli každé čtyři rovněž koná židovská obdoba olympijských her, tzv. Makabiáda. Tento soutěžní maraton je oficiálně uznán Světovým olympijským výborem a sjíždějí se na něj židovští sportovci z celého světa. Poslední hry se uskutečnily v červenci 2013 a účastnili se jich sportovci z více než 70 zemí.

Mohlo by Vás zajímat –

-          Makabi sem, Makabi tam – co mají Izraelci s tím Makabim…?! Makabi znamená „kladivo“ a byla to přezdívka Judy hasmonejského, jednoho z vůdců povstání proti Seulekovcům v roce 167 př.n.l. Juda se vyznačoval nebývalou silou a svými činy v průběhu povstání se stal hrdinou. V moderní židovské historii, s příchodem emancipace a později sionismu, se stal jedním ze symbolů židovské síly a nezávislosti, a samozřejmě i fyzické zdatnosti. Odtud obliba nazývat sportovní kluby jeho přezdívkou.